Zábava v přírodě
Když se tak domluví kolektiv mladých lidí, je o zábavu vždy postaráno. Musí se však na místo dopravit nějaké to jídlo, a samozřejmě i něco k pití. Nevím, jak se tomu říká dnes, ale my jsme tomu kdysi říkali, že jdeme dělat bečku. Ne, že by ji někdo vyráběl to samozřejmě, ne, jen se prostě sešla parta lidí a pilo se a jedlo se a kouřilo. Tehdy ještě běžný tabák, travička tehdy nebyla. Nebo vlastně byla, ale u nás mezi kluky ne. Takže jsme tyto bečky pořádali poměrně pravidelně na oslavu čehokoli.
Nu, byli mezi námi i jedinci, kteří se obávali žízně, nebo to pramenilo z jejich zkušenosti, že se pivo může dopít a nastane takzvané období sucha. Tito mladí a stateční mužové s sebou tahali vždy nejméně dvě basy. Ne, nemíním hudební nástroj, tak se kdysi říkalo takové bedně, ve které byly srovnány lahvová piva. Odborně se to nazývá přepravka na pivo. Konkrétněji plastová přepravka na pivo.
Tato bednička je vynalezena velmi dobře, protože každá láhev má svůj „chlíveček“ ve kterém přebývá. Flašky tak o sebe nedrncají, nevydávají zvuk a tím pádem se dá přenos alkoholu docela dobře utajit. Nedá se spočítat, kolik jich bylo nataháno do lesů a chat v blízkém okolí. Ostatně, je docela dobře možné, že se tak děje i dnes.
Myslím, že na přenášení piv snad ani nic lepšího neexistuje. Nu a tento výrobek který usnadňuje život pivařům se dá koupit i pro vlastní potřebu, tedy nejen třeba na zálohu, jako půjčení z obchodu. Pokud vy sami obchod nemáte, nebude jich potřebovat hodně. Pokud tedy ovšem nevyrábíte kvanta piva doma ve stodole a nemíníte ho vyvážet do všech světových končin. Ale to asi ne. No, nesmějte se, to byste se divili, kolik pivovarů tak nějak podobně začínalo a kolik těch malých u nás ještě funguje. Je to jistě velmi dobře, protože tak mají pánové a také další milovníci tohoto moku co pít. A kdo by neměl rád pivo, viďte?
